Zpráva poradce chovu za rok 2009

Dost těžko se hovoří o odchovech vlčích špiců v roce 2009, když bylo vydáno jen 9 krycích listů, prostě tak malý zájem o odchov štěňat už dlouho nebyl zaznamenán. Za možné vysvětlení lze považovat vliv ekonomické situace, kdy se otevřeně hovořilo o světové hospodářské krizi. Ověřila jsem si to na vlastní kůži, když jsem nakryla fenku a zkušení chovatelé se mi divili s odůvodněním, že nebude zájem o štěňata, protože lidé na to nebudou mít peníze. Zdaleka tomu tak nebylo.

Takže jak to vlastně vypadalo v číslech:

-         vydáno bylo 9 krycích listů

-         bylo zaznamenáno 10 vrhů: 3 vrhy z krytí koncem roku 2008,  7 vrhů z krytí v roce 2009, 2 vrhy z krytí v roce 2009 se očekávají každým dnem

-    narodilo se 31 psů - z toho l pejsek úhyn a l se narodil mrtvý, tedy zůstalo 29 psů 

-    narodilo se 32 fen

-    tedy celkový přírůstek byl 61 štěňátek.

S porody nebyl problém, jen jedna fenka krátce po vrhu štěňátek uhynula.

K roku 2009 jsme měli k reprodukci 38 uchovněných krycích psů ve věku od 2 – 10 let a 38 uchovněných fen ve věku od 2 – 7 let. Z tohoto počtu se na l4 fenkách doposud nechovalo vůbec a vzhledem k jejich věku se už ani chovat nebude. Takže chovných fen máme zatím 24, v roce 2009 bylo využito 9.

V roce 2009 byl uskutečněn experiment pro vytvoření základny chovu velkých bílých špiců, a tak fenka vlčího špice Bella Zimní sen z chovu př.Krpcové byla nakryta velkým bílým psem z Německa Roxy vom Berg Sonnenhof.

Narodila se dvě štěňata – fenka vlčího špice s bílými znaky a psík velký černý s malými bílými znaky. Na první pohled se nezasvěcenému může zdát tento experiment neúspěšný, ale pro plánované další cílevědomé rozvíjení snahy obnovit chov bílých a černých velkých špiců, které si klub chovatelů špiců předsevzal, je to dobrý základ.

Je potěšující, že loňského odchovu se zúčastnily 2 importované feny, tedy aspoň zčásti byla zavedena do chovu nová krev. Je to významný přínos do jinak sice ne mnohými, ale přece jen někdy odsuzovaného chovu vlčích špiců ve smyslu obav z příbuzenské plemenitby.

Otázku vlivu příbuzenské plemenitby nechci rozebírat, protože na to není jednoznačný názor ani od zkušených specialistů zabývajících se genetikou. Jenom bych si dovolila podotknout, že každý chovatel přece ví, že v některých případech se cíleně využívá a v našem chovu mi není znám případ, který by potvrzoval výrazně špatný vliv tak vzdálené příbuznosti, když už k ní při krytí mohlo dojít. Někdy je totiž velmi obtížné přesvědčovat majitele fenky, že jimi vybraný pes ke krytí není z nějakého důvodu vhodný, nebo že by si měl ke krytí vybrat jiného psa, než při posledním krytí měl. 

Do roku 2009 jsme měli přece k dispozici řadu chovných psů, ale aktivní reprodukce se zúčastňuje jen malý počet. Pochopitelně žádaní jsou především ti, kteří se úspěšně zúčastňují výstav, a tedy se honosí tituly. Naštěstí jich je také dostatek, ale při kombinaci párů pro krytí to také vždy nevychází a potom nastává obtížné jednání. Zejména když se k tomu přidruží pro chovatele stále závažnější další problém větší vzdálenosti obou jedinců.

Co se týká odbytu štěňat, byl v roce 2009 přece jenom zaznamenán problém, že z důvodu nezájmu zůstávala štěňata do několika měsíců u chovatele. Jsem však přesvědčená, že je to zcela vinou chovatelů. Dnes je tolik mediálních možností k inzerci, že je třeba jenom trochu víc snahy a zájemci by se našli, jak u nás, tak i v cizině. Co se týká exportu bych si dovolila názor, že je třeba si dávat pozor, protože jsem si také odzkoušela mnoho zájemců z ciziny – Maďarska, Itálie, Německa – ale způsob jejich zájmu se mi, kromě Němců, nelíbil. V případech exportů umí dnes zatím jednat pouze zkušení chovatelé, protože znají způsoby jak si ověřit, zda jde o opravdového chovatele, nebo o překupníka. Obavy samozřejmě zcela odpadají, pokud jde o vzájemně dojednané předání a převzetí štěněte.

Při této příležitosti se dostávám k poznání, jak stále důležitější se stává vyšetření zdravotního stavu feny a psa ve smyslu DKK a patelární luxace, ale navíc i EKG a DOV.

Právě zájemci o štěňata z ciziny a konkrétně z Německa vyžadují „echt wolfspitze“ a jak u matky, tak otce žádají potvrzení o těchto vyšetřeních včetně popisu jejich povahových vlastností. Jinak nezájem.

Tento trend se celosvětově rozšiřuje a mnozí naši chovatelé už na to prakticky reagují. Je stále více těch, kteří vyšetření u svých psů provádějí, a výbor klubu na to také patřičně reaguje a tyto chovatele určitým způsobem zvýhodňuje tak, jak bylo ve výroční zprávě uvedeno.

Byla bych ráda, kdyby mi ti, kteří se už podrobili takovým vyšetřením, zasílali kopie pro založení k materiálu psa. Není třeba mít obavy, jestliže vyšetření DKK neprokáže „nulového psa“, vždyť odborníci doporučují zařazovat do chovu do stupně 3, ale při kombinaci psa a feny je nejvýše žádoucí mít přehled o stavu jejich zdravotního stavu.

V této souvislosti bych chtěla ohodnotit vytvoření nové bonitační karty. Věřím, že nám pomůže vypovídajícím způsobem popsat bonitovaného psa, což významně přispěje při volbě příslušných jedinců pro krytí. 

K výstavní činnosti se nebudu moc vyjadřovat, jsem jen ráda, že se zatím ještě ukazuje poměrně hodně docela pěkných opravdu vlčích špiců. Nemohu říci, že by se ukazovaly nějaký výrazné odchylky od standardu, na které bychom se měli v chovu zaměřit i když jsem slyšela názory na více tmavé vybarvení srsti, ploché hlavy nebo slabé osrstění vůbec. Není to pravidlo, ale občas se přece nějaký takový jedinec ukáže. Můj názor na postavení keeshoundů a vlčích špiců do jedné sorty je znám a doposud jsem ho nezměnila. Ale sleduji, že už máme v chovu nejen keeshoundy, které si doposud chovatelé vlčích špiců záměrně pořizují, ale i pár mezitypů a také mám už žádost na vystavení krycího listu s požadavkem krytí mezitypem. Naučila jsem se, že proti zápalu podporovaném většinou se dá těžko oponovat, ale doufám, že jednou přece jenom zdravý rozum zvítězí.

Ve Zlíně 15.2.2010 Šmigurová Danuše dílčí poradce chovu vlčích špiců